Jednou pozdě večer

Jen mi řekněte zda znáte někoho, kdo neměl by rád,
či přímo nezbožňoval teplé jasné letní večery,
kdy vzduch je protkán všemi vůněmi přírody.
To pravý je čas sednout si a dlouze přemýšlet,
kam kráčí ten dnešní svět.Co tak v čase vrátit se zpět.


Do ruky sklenku vína, s chutí vypít jí pomalu a do dna.
V noci zahalené svitem tisíce tř pytivých hvězd,
nekonečno snažím se stokrát marně pochopit,
a nad tím zvláštním zdivočelým světem povznést.
Stalo se k překvapení velmi rychle, bez vína na suchu,
zastavil se ú plně čas, po dlouhém nádechu.


Hudba sfér, v nekonečnu hvězd nedosažitelných, ta hudba
k divokému tanci tangu skladba, dlouhá róba, vášeň,
ta ale ve vínu neplave.
Další flašku dobrého vína nebo jednu cigaretu,
jedině tak snad dostanu se k hotovému libretu.


Prázdné ulice, malou společnost mi dělá vlastní stín,
černá kočka na plotě, ve výlohách pár figurín.
Z kavárny líně nesou se tóny, v opilosti něčí melodramy,
Nevraživé pohledy ze všech stran, v odpadcích černý havran.
To jsou ulice, to nemám rád, takových myšlenek myriád.


Hořící svíčka, starý gramofon, víno, cigareta, cár papíru,
nespoutanost, tento okamžik stále odolávajíce času.
Náhodné záblesky myšlenek, nekonečné hledání sama sebe,
amalgám fikce a skutečnosti.Ideální svět se hned zhroutí.
Nebylo by toho, kdysi dávno někdo udělal velkou chybu.


Nekonečno nejen ve hvězdách, často bývá skryté i ve slzách.
Jako malý princ a pijan, v alkoholu utá pěl svůj žal, šlendrián.
Mnoho řečí o lásce, všechno je jen o sázce, levných holkách.
Kdo dnes myslí skutečně nahlas, vydává se světu napospas,
kráčí si svou cestou, kdo má svůj svět v barevnách pastelkách?


Sofistikované myšlení, co to vlastně jenom je?
Vydat se tedy napospas světu, ukažte svůj altruismus.
Nestydět se za svůj vlastní cynismus, nespoutanost.
Kdo rád víno pije, rád si při tom s přáteli zapěje,
ten v životě možná trochu uspěje....